Etnografická podsbírka Vlastivědného muzea v Olomouci tvoří druhou nejvýznamnější národopisnou sbírku na Moravě. Počet předmětů v ní uložených se blíží ke 30.000 evidenčních jednotek.

Její základ položily sběry Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, pocházející už z 80. let 19. století, a významně se na jejím rozšíření podílely další důležité lokální instituce, jakými bylo Průmyslové muzeum císaře Františka Josefa, Muzeum hlavního města Olomouce, Historické muzeum, muzeum ve Šternberku, v Litovli a v Uničově, jejichž fondy se postupně slévaly do jedné velké sbírky krajského muzea.

V bohatém fondu sbírky se nachází 4 dřevěné štočky lidových dřevořezů. V současné sbírkové evidenci figuroval pouze jejich popis s uvedením o původu ze starších sběrů Vlasteneckého muzejního spolku, tedy jednoho z nejstarších muzeí v Olomouci. O jejich získání do musejních sbírek se dozvídáme více z rubriky časopisu[1], který vydával tehdejší muzejní spolek a kde se pravidelně uveřejňovaly zprávy o darech a nákupech do sbírky. Štočky byly součástí velkého konvolutu předmětů nejrůznějšího charakteru, který odvisel od širokého zájmu dárce Eduarda Pecka. Nadšeného badatele v oblasti etnografie, folkloristiky, numismatiky, archeologie, diplomatiky a toponymie, to vše vymezené regionem Valašska. Peck zde vyrůstal a později se do kraje vrátil jako učitel. Láska k místu a neutuchající zájem však přerostly z učitelské role do nadšeného buditele a organizátora mnoha osvětových akcí. V létě 1889 uspořádal v Holešově ze svých sbírek veřejnou výstavu starožitností, o které se několik pramenů zmiňuje jako o ,,první národopisné výstavě na Moravě“[2]. To by se dalo jistě rozporovat, ale dost možná šlo o první takovou výstavu ze soukromé sbírky. A právě po této výstavě daroval Peck značnou část předmětů Vlasteneckému spolku muzejnímu do Olomouce. Ve zprávě o daru je zmíněno, že zahrnoval 302 věcí z nejrůznějších oblastí (např. rukopisy, tisky, sklomalby, archeologické nálezy, formy (lidové dřevořezy i kamenné formy na agnusky a jiné poutní zboží), sklomalby, hudební nástroje, krojový textil, majoliku, cechovní předmět ad.).

Pro nás je důležitá zmínka o ,,7 dřevěných formách na obrázky ze Štípy“. Jedná se o sedm forem na čtyřech dřevěných blocích. Tři z nich jsou oboustranné. Liší se od sebe velikostí, typem i mírou opotřebení, všechny by ale měly pocházet ze štípské dílny rodiny Mašlíkových, jak to uvádí ve svém článku Rudolf Janovský[3]. Ten ve svém textu o domácím průmyslu v okresu Holešov (býv. okres Zlín, dnes Zlínský kraj) blíže rozvádí poutnický průmysl s centrem ve Štípě, který zde prosperoval až do 80. let 19. století. Zmiňuje, že se ještě v 90. letech ,,u Mašlíků“ našlo několik kamenných forem na poutní zboží (křížky, prstýnky, medailonky,…) a několik dřevěných forem na obrázky. ,,Několik z těchto národopisně cenných předmětů dostalo se v majetek Vlasteneckého musea olomouckého se sbírkami bývalého holešovského učitele Eduarda Pecka“[4]. Tato informace se zdá být věrohodnou zvláště i proto, že Janovský uvádí a dopodrobna popisuje 5 dalších dřevořezů, které měl od žijícího Mašlíka (bohužel však nerozvádí kterého) získat osobně.

Díky této noticce, ale máme jmenovitě doloženou alespoň jednu dílnu produkující kramářský lidový dřevořez. Ani podrobná knižní publikace Ferdinanda Duši[5], který se studiem lidového dřevořezu zabýval velmi podrobně, ani mladší článek Leopolda Bartoše[6], nevylučují další grafické dílny lidových tvůrců, jmenovitě ani lokalitou se však prozatím žádnou další doložit nepodařilo.

Nejhůře čitelný štoček (inv. č. E 2987)[7] je zároveň jediný, který nemá tiskařskou matrici z každé strany, ale pouze z jedné. Druhá strana je hladká. Na líci najdeme motiv Kříže sv. Benedikta. Uprostřed dvouramenného kříže se objevuje téměř nečitelná postava obklopená mandorlou. V pravé ruce drží hůl, v levé kalich (?). Celá plocha kříže je vyplněna sérií písmen a křížků. Pod spodním břevnem jsou dva medailony. Jeden s iniciálami IHS a druhý s kryptogramem Maria. Mezi rameny kříže jsou vyrytá písmena P a B kapitálkami. Vrchol kříže rozděluje v ose zkratku písmen INRI. U paty kříže se po obou stranách nachází obdélná textová pole. V pravém je možné přečíst (stranově převrácený) nápis kříž++/swateho/Benedikta. Druhý text je bohužel nečitelný.

Všechny ostatní štočky jsou již oboustranné. První z nich (inv. č. E 2988)[8] je formou pro čtyři drobné devoční grafiky, nebo též můžeme říct svaté obrázky. Z jedné strany jsou vedle sebe umístěny dva téměř totožné výjevy Ukřižování doprovozené textem o udílení odpustků[9]. Na druhé straně je matrice rozdělena opět na dvě tisková zrcadla. Ve středu levého je umístěn medailon s Pannou Marií Křtinskou, v pravém poli je medailon s hlavou Ježíše Krista. Oba medailony obklopuje bohatý květinový rám v případě madony doplněn o nápis ,,P. M. Křtinska“.

Ferdinand Duša připisuje dřevořez rukám Tomáše Mašlíka a odhaduje dobu vzniku kolem roku 1800.[10]

Další štoček (inv. č. E 2989)[11] na sobě nese z jedné strany obraz Piety (Lanzendorfské?) a z druhé vyobrazení Ran Božích. Z velkého srdce ve středu pole vyrůstá kříž, v rozích obdélného rámu jsou umístěny vyobrazení stigmat na rukou a nohou, zbylý prostor vyplňují Arma Christi (žebřík, kostky, hřeby, důtky, bič, houba a kopí) a Veraikon u paty srdce. Horní linka zdobného rámu je nahrazena obloučky naznačující nebesa, pod nimiž se vznáší dvě andělské hlavičky a pět hvězd.

Ferdinand Duša uvádí ve své publikaci dobu vzniku první polovinu 18. století.[12]

Poslední štoček (inv. č. E 2990)[13] se váže k místu svého původu i tematicky. Jednu stranu zdobí obraz Přenášení P. Marie Štípské čtyřmi kněžími ze starého chrámu do nového. Skutečná historická událost nám udává spodní hranici datace vzniku dřevorytu. Zázračná soška Panny Marie Štípské byla ze starého kostela do nového přenesena 30. září 1764. Za asistence čtyřiceti kněží měli sošku přenést čtyři děkani, uherskobrodský, holešovský, kralický a vizovický.[14] Druhá strana štočku je orientovaná na šířku a zachycuje námět Božího hrobu.

Michaela Čadilová

Historický ústav, kurátorka fondu Etnografie, Vlastivědné muzeum v Olomouci

[1] Časopis Vlasteneckého Spolku muzejního v Olomouci, 1890, č. 26, s. 97.

[2] JANOVSKÝ, Rudolf, Eduard Peck, kulturní pracovník valašský. Literatura a umění, in: Naše Valašsko : kulturní věstník o jeho životě a potřebách, 1931, roč. II, č. 2, s. 87–92, s. 89.

https://www.osobnostivalasska.cz/osobnost/eduard-peck/)

[3] JANOVSKÝ, Rudolf, Domácí průmysl na Holešovsku, in: Český lid, XXIX, 1929, s. 209-221.

[4] Ibidem, s. 216–217.

[5] DUŠA, Ferdinand, Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století, 1938.

[6] BARTOŠ, Leopold, (P. Bartoš), Moravský lidový dřevořez, in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, sv. 3, 1969, s. 11-17.

[7] Inv.č. E 2987, stará evidenční čísla VSMO 2040, č. 15, rozměry: 190 x 135 x 24 mm.

[8] Inv. č. E 2988,  stará evidenční čísla VSMO 2071a, č. 17; rozměry: 146 x 111 x 15 mm.

[9] Kdo křyž pobožně/ Líbá tomu Jan Pa/pež dwacaty druhy/ a Kliment sstwrty(?) od/pustky udělil geden rok/ a sstyryceti dni// O Pane Kryste Gežissy/ porůčím tobě mou dussi//

[10] DUŠA, pozn. č. 4, ilustrace VIII.

[11] Inv. č. E 2989, staré evidenční číslo VSMO 2070, nápis ŠTÍPA, rozměry: 275 x 195 x 10 mm.

[12] DUŠA, pozn. č. 4, ilustrace IV.

[13] Inv. č. E 2990, stará evidenční čísla VSMO 2071, č. 16, rozměry: 364 x 263 x 28 mm.

[14] PALA, Josef, Štípa mariánské poutní místo, ŘKF Štípa 2003, s. 32.

The ethnographic subcollection of the Regional Museum in Olomouc represents the second most important ethnographic collection in Moravia. The number of collection items is close to 30,000 pieces.

Its foundation was laid by the collections of the Vlastenecký Spolek muzejní v Olomouci (Patriotic Museum Society in Olomouc), dating back to the 1880s, and other important local institutions, such as the Průmyslové muzeum císaře Františka Josefa (Industrial Museum of Emperor Franz Joseph), Muzeum hlavního města Olomouce (the Museum of the Capital City of Olomouc), the Historical Museum, the museums in Šternberk, Litovec and Uničov, also contributed significantly to its expansion. Their collections were gradually merged into one large collection of the regional museum.

The rich ethnografic collection includes 4 wooden blocks of folk woodcuts. Museum catalogue only mentioned that they came from the collections of the Patriotic Museum Society, one of the oldest museums in Olomouc. We learn more about their acquisition from a column[1] in a magazine published by the then museum society, where reports on donations and purchases for the collection were regularly published. The woodcuts were part of a large convolute of objects of various nature, which depended on the broad interest of the donor Eduard Peck. An enthusiastic researcher in the field of ethnography, folklore, numismatics, archaeology, diplomacy and toponymy, all in the region of Wallachia. Peck grew up there and later returned to the region as a teacher. His love and interest in Wallachia grew beyond his role of a teacher into an enthusiastic motivator and organizer of many educational events. In the summer of 1889, he organized a public exhibition of antiques from his collections in Holešov, which several sources refer to as the “first ethnographic exhibition in Moravia”[2]. One could argue about this statement, but it was quite possible that it was the first such exhibition from a private collection. And it was after this exhibition when Peck donated a significant part of the objects to the Patriotic Museum Society in Olomouc. The report on the donation mentioned that it included 302 items from various fields (e.g. manuscripts, prints, stained glass, archaeological finds, printing blocks (folk woodcuts and stone molds for Agnuska and other pilgrimage goods), stained glass, musical instruments, folk textiles, majolica, guild items, etc.).

For us, the mention of the „7 wooden printing blocks for pictures from Štípa” is important. These are seven printing matrix on four wooden blocks. Three of them are double-sided. They differ in size, type and even the images, but all of them should come from the Štípa workshop of the Mašlík family, as Rudolf Janovský[3] claims in his article. In his text on the domestic industry in the Holešov district (former Zlín district, today Zlín region), he deals in more details with the pilgrimage industry in Štípa, which prospered there until the 1880s. He mentions that in the 1890s, several stone moulds for pilgrimage objects (crosses, rings, medallions, etc.) and several wooden blocks for folk chapbooks were found at the “Mašlík family”. “Several of these ethnographically valuable objects became the property of the Patriotic Museum in Olomouc with the collections of the former Holešov teacher Eduard Peck”[4]. This information seems credible, especially because Janovský listed and described in detail another 5 woodcuts that he allegedly personally acquired from the living Mašlík (unfortunately, he did not specify which ones).

Thanks to this notice, we have at least one workshop producing shopkeeper folk woodcuts documented by name. Neither the detailed book publication by Ferdinand Duša[5], who studied folk woodcuts in great detail, nor the younger article by Leopold Bartoš[6], exclude other graphic workshops of folk artists, but no other has been documented by name or location so far.

The most difficult to read block (inv. no. E 2987)[7] is also the only one that does not have a printing matrix on each side, but only on one. The other side is smooth. On the obverse we find the motif of the Cross of St. Benedict. In the middle of the two-armed cross, an almost illegible figure surrounded by a mandorla appears. In his right hand he holds a staff, in his left a chalice (?). The entire surface of the cross is filled with a series of letters and crosses. Below the lower crossbar are two medallions. One with the initials IHS and the other with the cryptogram Maria. Between the arms of the cross are engraved the letters P and B in capitals. The top of the cross divides the abbreviation of the letters INRI. At the foot of the cross there are text fields on both sides. In the right one it is possible to read (page-reversed) the inscription kříž++/swateho/Benedikta (The Cross of Saint Benedict). The second text is unfortunately illegible.

All other blocks are already double-sided. The first of them (inv. no. E 2988)[8] is a form for four small devotional graphics, or we can also say holy cards. On one side are placed two almost identical scenes of the Crucifixion accompanied by a text about granting indulgences[9]. On the other side, the matrix is again divided into two printing mirrors. In the center of the left is a medallion with the Virgin Mary of Křtiny, in the right field is a medallion with the head of Jesus Christ. Both medallions are surrounded by a rich floral frame in the case of the Madonna, supplemented by the inscription „P. M. Křtinska”.

Ferdinand Duša attributes the woodcut to the hands of Tomáš Mašlík and estimates the time of creation around 1800.[10]

Another block (inv. no. E 2989)[11] bears on one side an image of the Pieta (Lanzendorf?) and on the other a depiction of the Holy Wounds. A cross grows out of a large heart in the center of the field, in the corners of the rectangular frame are depictions of the stigmata on the hands and feet, the remaining space is filled with the Arma Christi (ladder, dice, nails, scourges, whip, sponge and spear) and the Veraikon. The upper line of the decorative frame is replaced by arches indicating the heavens, under which two angel heads and five stars float.

Ferdinand Duša states in his publication that the time of creation was the first half of the 18th century.[12]

The last woodblock print (inv. no. E 2990)[13] is thematically linked to its place of origin. One side is decorated with the image of the Transfer of the Virgin Mary of Štípa by four priests from the old church to the new one. A real historical event gives us the lower limit of the dating of the creation of the woodcut. The miraculous statue of the Virgin Mary of Štípa was transferred from the old church to the new one on September 30, 1764. With the assistance of forty priests, the statue was to be transferred by four deans, from Uherský Brod, Holešov, Kralice and Vizovice.[14] The other side of the woodblock print is oriented horizontally and depicts the theme of Christ in the Tomb.

Michaela Čadilová

Regional Museum in Olomouc

[1] Časopis Vlasteneckého Spolku muzejního v Olomouci, 1890, č. 26, s. 97.

[2] JANOVSKÝ, Rudolf, Eduard Peck, kulturní pracovník valašský. Literatura a umění, in: Naše Valašsko : kulturní věstník o jeho životě a potřebách, 1931, roč. II, č. 2, s. 87–92, s. 89.

https://www.osobnostivalasska.cz/osobnost/eduard-peck/)

[3] JANOVSKÝ, Rudolf, Domácí průmysl na Holešovsku, in: Český lid, XXIX, 1929, s. 209-221.

[4] Ibidem, s. 216–217.

[5] DUŠA, Ferdinand, Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století, 1938.

[6] BARTOŠ, Leopold, (P. Bartoš), Moravský lidový dřevořez, in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, sv. 3, 1969, s. 11-17.

[7] Inv.č. E 2987, stará evidenční čísla VSMO 2040, č. 15, rozměry: 190 x 135 x 24 mm.

[8] nv. č. E 2988,  stará evidenční čísla VSMO 2071a, č. 17; rozměry: 146 x 111 x 15 mm.

[9] Kdo křyž pobožně/ Líbá tomu Jan Pa/pež dwacaty druhy/ a Kliment sstwrty(?) od/pustky udělil geden rok/ a sstyryceti dni// O Pane Kryste Gežissy/ porůčím tobě mou dussi//

[10] DUŠA, pozn. č. 4, ilustrace VIII.

[11] Inv. č. E 2989, staré evidenční číslo VSMO 2070, nápis ŠTÍPA, rozměry: 275 x 195 x 10 mm.

[12] DUŠA, pozn. č. 4, ilustrace IV.

[13] Inv. č. E 2990, stará evidenční čísla VSMO 2071, č. 16, rozměry: 364 x 263 x 28 mm.

[14] PALA, Josef, Štípa mariánské poutní místo, ŘKF Štípa 2003, s. 32.